Anet, florbal hraješ už od roku 2007, což je doba, v níž ještě nebyl tak známý a medializovaný jako dnes. Jak ses k tomuto sportu vlastně dostala a co ti dal?

Poprvé jsem se s florbalem setkala na základní škole, kde nám pořídili takové ty nezahnuté hokejky s měkkou holí, což je teď už tak trochu historie (smích). Když jsem přešla na gymnázium v Židlochovicích, hrála se tam školní florbalová liga, kterou jsem po pár letech dokonce sama vedla. Florbal mi dal strašně moc, a to nejen po sportovní stránce. Myslím, že takový koníček člověka formuje i lidsky. Nejvíce si vážím zážitků, zkušeností, a hlavně skvělých kamarádů, které mi florbal přinesl.

Součástí ženského týmu Bulldogs Brno jsi byla úctyhodných 14 let. Vzpomínáš si, jak se zrodil tvůj přesun k Buldočkám?

Florbal jsem začala hrát aktivněji s kluky v Pohořelicích, kde mě to tak nadchlo, že jsem začala hledat nějaký holčičí juniorský tým v Brně. Bulldogs tehdy juniorky neměli, tak jsem měla na výběr ZŠ Horní nebo Židenice. Kvůli lokalitě vyhrály juniorky ZŠ Horní. Ten tým se ale později spojil s ženami Hattricku a společně jsme znovu vytvořily ženskou složku Bulldogs Brno.

Celkově jsi odehrála 255 zápasů za ženský A-tým Bulldogs, z toho 114 zápasů bylo extraligových. Mimochodem jsi jedna ze šesti hráček v historii klubu (od sezony 1999/2000, pozn. red.), která pokořila metu 100 zápasů v nejvyšší soutěži. Máš nějaký zápas, který se ti vybaví jako první, popřípadě který se ti osobně nejvíce vydařil?

Mám v paměti dva, které ve mně rezonují dodnes. Jeden smutný a jeden vydařený. Pamatuji si zápas o postup do Extraligy s Mladou Boleslaví, který jsme smolně prohrály kvůli kuriózní situaci, kdy soupeřka díky rozvázané tkaničce zůstala na naší polovině a když k ní omylem vypadl míček, dala rozhodující gól v posledních minutách. A pak mám v paměti svůj nejvydařenější zápas v Extralize proti FBŠ Bohemians, kde se mi podařilo dát čtyři góly v relativně krátkém čase a zápas jsme tak vyhrály.

Od sezony 2018/19 až do konce té loňské jsi byla kapitánkou ženského A-týmu. Co pro tebe znamená to, že jsi mohla v tolika sezonách Buldočky vést?

Být kapitánkou pro mě znamenalo obrovskou čest a zodpovědnost. Jsem hrdá na to, že jsem měla tu příležitost. Tato role mi umožnila vnímat hru i kolektiv z jiné perspektivy. Každý rok přinesl nové výzvy a jsem ráda za to, že jsem mohla tým vést a společně s holkami překonávat různé překážky.

V Bulldogs si tě budou pamatovat jako jednu z nejúspěšnějších kapitánek. Byla jsi u postupu do Extraligy, u úspěšných bojů o udržení a vedla jsi tým do prvního playoff od sezony 2005/06. Který moment řadíš ve své kariéře nejvýše?

Každý moment má něco svého, ale nejvýše pro mě bude vytoužený postup do Extraligy. Byl to pro nás obrovský úspěch, protože jsme o to bojovaly několik let a vždy nám to těsně uteklo. Když se nám to konečně podařilo, byl to neskutečný pocit.

Tým udělal největší pokrok po sezoně 2021/22, kdy se udržel až v baráži, a sezonu na to hrál zmíněné playoff. Co stálo za takovou proměnou celého týmu?

Změna, respektive dvě změny. Příchod Číči (Martina Czeczinkara), který do týmu vnesl novou úroveň profesionality, se kterou jsem se do té doby nesetkala, a omlazení kádru. Hráčky jako Anička Brucháčková, Verča Machálková a další přinesly do týmu nový impuls.

Nyní máš v plánu svoji kariéru ukončit. Jedná se o úplný konec, nebo se ve florbale hodláš pohybovat i dál?

Nejedná se o úplný konec. Stále budu součástí Bulldogs a připojím se k ženám C, tedy ke spoluhráčkám, se kterými jsme před lety Extraligu vybojovaly. Na florbal tak úplně nezanevřu.

Můžeme se na tebe těšit v hledišti při některých zápasech žen?

Určitě se chci na zápasy přijít podívat. Holky teď hrají skvělý florbal, takže se bude určitě na co dívat.

Chtěla bys na závěr něco vzkázat fanouškům nebo komukoliv jinému?

Ráda bych poděkovala všem fanouškům a lidem, kteří nás podporovali během celé mé kariéry. Bez vaší podpory bychom nedosáhly toho, čeho jsme dosáhly. Zvláštní poděkování pak patří mým rodičům, kteří mi byli největší oporou. Moc si toho vážím. A těším se, že Bulldogs budou mít pořád tak skvělou podporu a energii, jakou jsem zažila já, a vím, že tým má před sebou ještě velké úspěchy.

Anet, děkujeme za vše přejeme ti hodně úspěchů i mimo florbalová hřiště!