Máš za sebou první základní část české nejvyšší soutěže. Jak bys ji za sebe zhodnotila?

Řekla bych, že mi chvilku trvalo adaptovat se na nový systém a nový klub, ale hodnotím ji celkem pozitivně. Myslím, že jsem se postupně seznámila nejen s klubem, ale i s ligou a věřím, že to bude jenom lepší.

Jak tě tým přijal?

Všichni mě přijali rychle. Holky jsou super, stejně tak trenéři. Ale pár měsíců mi trvalo si zvyknout na hru.

S čím jsi měla ve hře největší problémy?

Asi v rychlosti, protože ta se hodně liší od slovenské ligy.

V čem ještě je česká liga jiná oproti té slovenské?

Myslím, že je tu o hodně lepších trenérů, na Slovensku takové možnosti nemáme. I celkově finance a zázemí klubů. Například Nemšová má docela malou halu.

No, SportPoint taky není zrovna velký… (smích)

Hala v Nemšové byla ještě menší. I tribuna, šatny a všechno možné. Takže ty podmínky tady jsou určitě lepší.

Právě za Nemšovou jsi hrála už ve svých 15 letech slovenskou extraligu. Je to něco, co ti pomohlo do budoucna?

Myslím, že mi to velmi pomohlo. Díky tomu, že jsem hrávala proti starším hráčkám, jsem si zvykla na tvrdší hru a souboje.

V Česku ale dorostenky nejvyšší soutěž hrát nemůžou. Líbilo by se ti, kdyby se to změnilo?

Asi úplně ne. Podle mě je dobře, že tady v Česku dorostenky nemůžou hrát ženské soutěže, a to hlavně kvůli zraněním. Protože mladé holky nemusí být ještě úplně vyvinuté a to zapojování do tvrdých soubojů pro ně může být hodně riskantní.

Bylo v A-týmu Nemšové hodně mladých hráček, nebo jsi byla jedna z mála?

Když jsem začínala hrát ženskou extraligu, tak tam byly asi jen dvě nebo tři mladé hráčky. Pamatuju si, že jsme byly takové hodně vystrašené, ale tým nás rychle přijal a uklidnil nás. Teď vím, že jich tam je rozhodně víc, a myslím, že jim to může pomoct jako tehdy mně.

Sleduješ, jak si Nemšová vede?

Ano, pár zápasů jsem sledovala. Zrovna jsem viděla, že hrály čtvrtfinále s Partizánským, ale bohužel nepostoupily dál a skončila jim sezona. Ale odehrály dobré zápasy a myslím, že i jejich hra se posunula.

Přála bych si jet na další reprezentační srazy a na mistrovství světa

Máš za sebou debut v ženské reprezentaci. Jak ses cítila, když jsi zjistila, že jsi v nominaci?

Pochopitelně jsem za to byla velmi ráda. S holkami se znám už nějakou dobu, protože jsem na srazy jezdila už dřív, jen tak do počtu, abychom si mohly víc zatrénovat. Do kolektivu jsem taky zapadla velmi rychle.

Slovenskou ženskou reprezentaci trénuje Michal Jedlička, který je známý svojí vznětlivou povahou. Je na holky trochu mírnější (smích)?

Nevím, jaký je u mužů, ale i nám dává někdy zabrat. Neumím to přesně zhodnotit, ale myslím, že na nás je trochu mírnější (smích).

Máš nějaký sen, kterého bys chtěla se slovenskou reprezentací dosáhnout?

Asi nemám vyloženě sen. Chci hlavně reprezentovat svoji zemi, což se mi zatím daří. Přála bych si, aby mě zvali i na ostatní srazy a na mistrovství světa.

Vnímám svůj pokrok v technice, v začátcích jsem si vůbec nevěřila

Vraťme se zpátky do současnosti. Výkonnostně jsi šla v průběhu sezony hodně nahoru. V zápasech je vidět, že ti holky hodně věří. Jak vnímáš takovou důvěru?

Hodně si jí vážím. Jsem ráda, že ji dostávám jak od holek, tak od trenérů.

V čem bys řekla, že jsi za tu dobu, co jsi v Bulldogs, udělala největší pokrok?

Největší pokrok vnímám v technice, protože když jsem sem přišla, tak jsem si vůbec nevěřila. Zlepšila se mi i výkonnost, víc si věřím fyzicky.

V posledních zápasech často procházíš dopředu individuálně. Je to něco, co zkoušíš ráda, nebo to spíš vyplývá ze situace, že když vidíš místo, tak zkusíš projít?

Řekla bych, že to je kombinace obojího. Dělala jsem to často i na Slovensku, ale až ve své poslední extraligové sezoně. Stejně tak tady jsem to zkoušela, jakmile jsem si začala víc věřit. Většinou to sice vyplyne ze situace, ale občas se to snažím vzít na sebe, přestože mám víc možností.

Kromě Extraligy hraješ taky 1. ligu juniorek. Vyhovuje ti taková porce zápasů?

Zatím to zvládám, protože když hrají ženy, tak mám v juniorkách volno. Trenéři se nám to snaží i ulehčit. Když jsou ženské a juniorské zápasy blízko sebe, tak nám uvolňují nějaké dny.

Jak jsi na tom se sledováním statistik? Díváš se na ně, nebo tě nezajímají?

Vůbec to neřeším, není to pro mě moc důležité.

Do play-off musíme jít naplno a užít si ho

Čeká tě první play-off v Česku. Jak se na něj těšíš?

Těším se moc, ale zároveň se i trochu bojím, protože hrajeme proti Tatranu. Všichni ví, že je to velmi dobrý tým. Očekávám, že to nebude lehké a že do toho budeme muset jít naplno. Já osobně chci podat co nejlepší výkon.

Co říkáš na to, že si vás vybral Tatran?

Když jsem se to dozvěděla, tak jsem nebyla úplně nadšená (smích). Ale nic s tím neuděláme. Jediné, co s tím můžeme dělat, je dobře se na ně připravit.

Bavily jste se v kabině o tom, koho byste chtěly do čtvrtfinále?

Asi ani ne. Každá tipovala někoho jiného a byly jsme netrpělivé až do konce. Já osobně jsem neměla žádného vysněného soupeře, myslím, že na tom nezáleží. Musíme do toho jít naplno a užít si to.

Jak vzpomínáš na dva předešlé zápasy s tímto soupeřem?

Já mám pocit, že v obou zápasech to byl docela hratelný soupeř. Měly jsme tam dobré momenty a nějaké šance, které jsme ale bohužel neproměnily. Proto věřím, že to nebudou jen čtyři debakly, ale že jim dáme zabrat.

Očekáváš od Tatranu podobnou hru jako v těchto zápasech?

Myslím, že budou určitě dravější než v těch zápasech v základní části. Ale ani my jim nedáme nic zadarmo.

Díky za rozhovor a ať se ve čtvrtfinále daří.

Děkuju.