Než se dostaneme k Martinově úspěšné premiérové sezoně mezi muži, je třeba si představit, co tomu předcházelo. Koudelka přišel do Bulldogs na přelomu let 2015 a 2016 do kategorie mladších žáků. Do brankoviště jej to táhlo a po jednom roce v poli si to šel poprvé vyzkoušet. „Pamatuji si přesně, kdy na tréninky před sezónou vždy chyběl brankář a já si to chtěl zkusit. Začalo mě to hodně bavit, a tak jsem u toho zůstal. Od mala mě totiž více bavilo góly chytat než dávat,“ říká ke svým gólmanským začátkům.

Velmi rychle vytvořil úspěšnou dvojici se stejně starým kolegou Filipem Prokešem. Od starších žáků až do juniorů se starali svým spoluhráčům o jistotu v zadních řadách, až vše vyvrcholilo minulý rok, kde společně dovedli juniory Bulldogs až k bronzovým medailím. „Po postupu do Superligy to je můj největší úspěch. Sezóna byla od začátku skvělá. Sešel se nám super tým a lidé kolem něj. Šli jsme si za svým cílem a po zvládnuté baráži jsme byli tak trochu černým koněm soutěže,“ popisuje buldočí juniorskou pohádku. „Bronzová medaile byla odměnou za tvrdou práci a jsem za ni velmi rád. Konec konců to byla moje první větší medaile,“ směje se.

Přesto to na první pohled nevypadalo, že by se Koudelka mohl hned další sezonu, kdy ještě stále spadal věkově mezi juniory, stát ihned jedničkou mezi muži. „Kdyby mi tohle někdo řekl před sezónou, rozhodně bych mu nevěřil a spíše bych se tomu zasmál. Měl jsem dostat pár zápasů za které jsem byl velmi rád,“ říká Koudelka. Jak už to tak chodí, při absenci zkušenějších kolegů chytil šanci za pačesy a už ji nepustil. „Byl to tak trochu můj cíl se v mužích uchytit. Měl jsem celkem dobrou formu a jsem rád, že jsem týmu mohl pomoci.“

Začátek sezony však byl velmi hektický. Kromě mužského áčka totiž chytal i v juniorech, kteří tou dobou bojovali v kvalifikaci o postup do elitní části CE ligy. A stejně jako o rok dříve se to neobešlo bez dramat a množství náročných zápasů. Jen za září se postavil do brankoviště v devíti zápasech, za říjen jich bylo osm. „Já jsem byl spokojený, mám tento velký zápřah rád. Občas toho bylo moc, jak ohledně školy, tak po zdravotní stránce, kdy se sezóna neobešla bez pár zranění,“ říká Martin s tím, že každý brankář chce chytat co nejvíce zápasů.

Nakonec jich letos napříč 1. ligou, Pohárem Českého florbalu a juniorskou CE ligou včetně play off a baráže zvládl odchytat 38. Dohromady strávil v brankovišti 2200 minut hry, tedy přes 36 hodin, do toho musel zvládat své studijní povinnosti. „Že zápasů bylo tolik si ani neuvědomuji. Byla to druhá sezóna za sebou s velkou porcí zápasů. Ale tato byla zatím nejtěžší. Stejně jak většina kluků jsem maturoval, ale vše se to dalo zvládnout. Se školou to bylo hodně podobné, jelikož jsem minulý rok dělal závěrečné zkoušky na výuční list, takže jsem zhruba věděl, jaké to bude.“

Kromě fyzické zátěže z velkého množství zápasů se musel Martin vypořádat také se zátěží psychickou – hned v prvním roce v áčku se stal jedničkou, což přináší také určitý tlak a očekávání. „Bylo to těžké, všem jsem říkal, že jsem pod tlakem nebyl, ale nebylo tomu úplně tak. S vypořádáním mi hodně pomáhali kluci z týmu, také trenéři, rodiče, fanoušci a nejvíce kolegové z brankoviště. Myslím, že jsem to nakonec zvládl dobře,“ popisuje svou zkušenost.

Dále jsem se ptal Martina, které zápasy z letošní sezony mu nejvíce zůstaly v hlavě, které si nejvíce užil. Po takové sezoně je samozřejmě těžké vypíchnout dva nebo tři zápasy, přesto měl „Koudys“ jasno. „Zmínil bych můj první start za muže, který byl v poháru, a také zatím můj poslední, postupový do Superligy, kdy jsme se s týmem semkli a šli si za postupem. K tomu bych přidal zápas z baráže s juniory, který jsme skvěle otočili a postoupil opět do nejvyšší soutěže. Tyto tři pro mě mají velký význam a budu si je hodně dlouho pamatovat.“

Radost z postupu se však začíná vytrácet, Buldoci se již naplno připravují na novou sezonu, která pro většinu hráčů bude tou nejtěžší v jejich dosavadní kariéře. První zápas Poháru je 16. srpna, tedy jen za nějakých pět týdnů, Livesport Superliga startuje o měsíc později. „Máme za sebou první část přípravy, kluci makají a dřou. Čeká nás zmiňovaný pohár a nějaké přípravné zápasy jako prověrka před sezónou. Bude to velký skok a je potřeba se na Superligu pořádně připravit. Já se právě prodírám zraněním nohy, takže se snažím trénovat co nejvíce mi to zranění umožňuje. Budu dělat vše pro to, abych se po zranění vrátil ještě silnější a lepší,“ říká buldočí opora odhodlaně.

Postup byl pro hráče velkou motivací a teď se nemůžou dočkat, až na to navážou. „Superliga je splněný sen, to bez pochyby. Sám jsem to říkal v rozhovoru pro televizi po postupu. Jako malý Buldok jsem se na superligu chodil dívat, říkával jsem si, že to jednou chci také zažít, hrát nejvyšší soutěž v republice. Před pěti lety jako fanoušek a nyní jako součást týmu. Moc se na to těším a myslím si, že nejsem sám.“

„Jako poslední bych chtěl poděkovat těm, kteří mi dali šanci. Počínaje Mirou Vybíralem, který si mě z dorostu vytáhl do juniorů, po Konyho, který mi dal tu možnost, ukázat se mezi dospělými,“ uzavírá Martin Koudelka.