Rodák ze Skalice a účastník Mistrovství světa mužů 2018 přišel do Brna před sezonou 2017/18. Tehdy se však nejednalo o žádnou hvězdnou posilu, Lukáš si musel místo v tehdejším superligovém kádru poctivě vybojovat. „V podstate ma kontaktoval klub po playoff v Slovenskej extralige, aby som prišiel na skúšku. Čo viem, tak si ma vyhliadol prezident Miro Mikšl, ktorý ma videl hrať a videl vo mne potenciál,“ myslí si se smíchem Mráz. „Prišiel som na prvý tréning, kde bolo asi 5-7 nových hráčov, a mali sme také „výberko“ – nejaké individuálne zručnosti a potom hru. Následne ma zavolali na turnaj, ktorý organizovali Bulldogs na SportPointu, a hrali sme 2 tímy BB proti Znojmu a Otrokoviciam, myslím. Tam sa mi zadarilo a následne ma zavolali na Czech Open. Hneď po turnaji mi volal tréner, že ma chce, a dohodli sme sa na podmienkach, pretože som vtedy študoval v Bratislave,“ popisuje proces přesunu do Bulldogs v létě 2017.

Ihned první sezona za Bulldogs ukázala, že sázka na Lukáše Mráze vyšla. Ve své první sezoně posbíral v základní části superligy 10 bodů a svou produktivitu pak navýšil v bojích o záchranu – v play down a tehdy úspěšné baráži, kde se blížil k hranici bodu na zápas. V následující sezoně však započaly zdravotní trable, kvůli kterým v základní části stihl jen 11 utkání. V následném play down a baráži už byl Mráz opět klíčovým hráčem, ale na začátku další sezony přišel další zdravotní problém.

„Od začiatku, čo som bol v BB, som mal zranenia – členok (kotník, pozn. red.), koleno. Dokonca dve operácie, takže v tomto som mal trošku smolu. Mal som plastiku kolena a následne artroskopiu a opravu chrupavky 3. štádia, takže som sa viac začal starať o svoje kolená – vlastné rozcvičky, fyzioterapia a podobne,“ popisuje Lukáš. Poslední dvě sezony však Lukáš již zvládl odehrát celé. „Vždy je ťažké sa vrátiť po zranení, ale keď má niekto vôľu a chce športovať, tak si nájde cestu.“

A tak se dostáváme do současné, postupové sezony. Po loňském neúspěchu došlo k obměně týmu a Lukáš Mráz tak najednou patřil ve 29 letech do pouze úzkého kruhu veteránů. Do áčka se posunulo mnoho kluků z úspěšného juniorského týmu, který sezonu dříve vybojoval bronzové medaile. „Na začiatku som mal, popravde strach, ako to bude fungovať. Ale chlapci boli od začiatku super a hlavne makali, z čoho som mal výborný pocit. Vtedy som vedel, že ak bude aj ľudská stránka v poriadku, sezóna dopadne slušne. A to sa vlastne aj potvrdilo,“ popisuje „Mráza“ složení úspěšného týmu.

Jemu samotnému se opět bodově dařilo, s 38 body ovládl tabulku bodování a jeho 18 gólů mu zajistilo i první místo mezi střelci. Avšak sám hráč je v tomto ohledu spíše skromný. „Väčšina bodov je vždy výsledkom spolupráce v lajne. Veľa bodov mi určite pripravili spoluhráči a niečo som si možno pripravil aj sám,“ říká se smíchem. „Ale ako vravím, bez chalanov by som nič nedokázal. Vždy to bude o tíme.“

Zřejmě každému buldočímu fanouškovi utkvěly v paměti Lukášovy góly ze standardních situací z předbrankového prostoru, kdy Mráz bez nějakého naznačení jen pošle míček zápěstím někudy přes na první pohled neprostupnou zeď soupeře přímo do sítě. Mráz však říká, že to není žádná věda. „Keď vidím priestor a verím, že to trafím, tak to tam lusknem,“ směje se. „Ono sa to reálne nedá nejako brániť, ale občas sa postaví blok dobre a to miesto tam nevidím, takže volím prihrávku. Mám pár tipov, ako si vylepšiť uhol alebo si ten priestor vytvoriť, ale to si nechám pre seba. Z takej krátkej vzdialenosti brankár nezareaguje, a ak trafím voľné miesto, tak to bude vždy gól.“ Pokud si to nedovedete představit, tak zmiňovanou situaci můžete vidět na přiložené fotografii z prvního čtvrtfinálového utkání s Chomutovem. Za stavu 0:3 tímto gólem Lukáš Mráz zavelel k obratu na 4:3 a první výhře v sérii.

Kromě těchto zajímavých gólů z vrcholu brankoviště si však možná pamatujete vítězný gól ze čtvrtého finále v Hodoníně, kdy v poslední minutě Lukáš Mráz prostřelil kladenského Ponomareva a poslal sérii do pátého zápasu. Tyto momenty vypovídají o tom, jak moc si Mráz dokáže sám věřit a v klíčovém okamžiku to vzít na sebe. „Tak som baran, takže keď si verím, mám pocit, že práve ja to môžem rozhodnúť. Avšak, boli situácie, kedy som prehrával až príliš a bolo to viac na škodu ako na úžitok. V takých momentoch zasiahnu tréneri a dajú mi najavo, že to nie je tá správna cesta. Vtedy sa upokojím a všetko je opäť v poriadku.“ Popisuje s úsměvem své zápasové nastavení.

Jeho sebevědomí a superligové zkušenosti se budou příští rok rozhodně hodit, Buldoky totiž nečeká nic lehkého. „Sme na dobrej ceste. Klub robí všetko preto, aby každá sezóna bola lepšia a lepšia, a my chceme vytvoriť Áčkový tím, ktorý bude vždy siahať po najlepších výsledkoch. Tvrdá práca a zdravý tímový duch sú základom úspechu,“ uvědomuje si zkušený obránce.

Než náš rozhovor ukončíme, je třeba zmínit, že kromě své důležité pozice v A týmu bude mít Lukáš Mráz v klubu novou roli – po Petru Voltnerovi a Kristýně Pospíšilové převezme jako hlavní trenér družstvo mladších žáků. „Tak určite sa teším. Je to výzva, doteraz som bol vždy asistent, a spravím všetko, čo bude v mojich silách, aby som vychoval kvalitných hráčov. Samozrejme, budem pracovať aj na ich osobnostiach, aby bolo všetko v poriadku aj po ľudskej stránke. Asi nebudem klasický tréner, ktorý sa sústredí iba na výsledky. Ja sa zameriam na individuálnu stránku, aby som im odovzdal čo najviac skúseností a aby boli pripravení na ďalšiu fázu, a to starší žiaci. Verím, že sa to v staršom veku potom zúročí a Bulldogs budú vychovávať reprezentantov alebo minimálne hráčov do mužského Áčka. Pokora, zodpovednosť, zábava,“ zmiňuje své trenérské cíle a nastavení.

Poslední příběh věnujeme hráči vašeho výběru – napište nám jméno hráče, jehož příběh by vás zajímal, do komentářů na Facebooku či Instagramu!