Lukáš Kučera přišel do Bulldogs na začátku uplynulé sezony formou střídavého hostování z Blanska. Před Vánoci se pak do Brna přesunul na přestup, nadále však Blansku vypomáhal formou střídavých startů. 21letý pravák se ihned po svém příchodu zařadil mezi klíčové hráče týmu.

Náš rozhovor jsme již tradičně zahájili otázkou na postupové oslavy, které si Lukáš dle očekávání velmi užil. „Jsem docela slavící typ, takže jsem se po posledním zápase ukázal doma až po třech dnech,“ říká se smíchem. „Jak se říká, není těžké to vyhrát, ale oslavit to. To si myslím, že každý člen týmu splnil na výbornou,“ pochválil své spoluhráče.

Na dotaz, který moment z cesty za postupem se mu nejvíce vryl do paměti, však neměl jasnou odpověď. „Těch momentů na cestě za postupem bylo více. Řekl bych, že to byly asi všechny zápasy v play-off, kde se lámal chleba. Ať už to byla otočka ve čtvrtém zápase v Chomutově nebo když jsme vyhráli tři zápasy v řadě v sérii s Ústí. Ale samozřejmě ten, který mi utkvěl nejvíce v paměti je postupový zápas s Pardubicemi. Ty emoce a oslavy s fanoušky po konci zápasu si budu pamatovat hodně dlouho.“

Pojďme se však vrátit na začátek. Jedním ze spojujících prvků mezi našimi příběhy je, že není nutné začít s florbalem v pěti letech. To potvrzuje i Lukáš Kučera, který se k florbalu též dostal později, první soutěžní zápas odehrál v blanenském dresu až v dorosteneckém věku. „Florbal jsem začal hrát v 16 letech, když jsem kvůli zranění skončil s hokejem, kterému jsem se věnoval od 4 let. Po dlouhé pauze bez jakéhokoliv sportu mě kamarád vzal na florbal. Docela mě to chytlo a aspoň jsem se udržoval v kondici. Nakonec to dopadlo tak, že si ještě zahraji florbal na nejvyšší úrovni v Česku. Také jsem hrál do 12 let basketbal, poté se to už s hokejem skloubit nedalo,“ popisuje své sportovní mládí.

Sportovní talent však Lukáš nezapře, ihned se stal tahounem Atlasu Blansko. Vysoké bodové produkce si všimli i v Brně, když jej jako juniora vyzkoušeli Gullivers v sezoně 2019/20. Kučera však zůstal věrný Blansku, se kterým postoupil z Regionální ligy do Divize. Jeho vysoké produkce si poté v sezoně 2021/22 všimli v Hattricku, kde si Lukáš vyzkoušel Livesport Superligu. Odehrál 6 zápasů základní části a 8 v play down, avšak i přes zisk 11 bodů nedokázal Hattricku v play down pomoct k záchraně. „Vzpomínky mám takové smíšené. Samozřejmě jsem byl rád, že jsem se v té době z divizního Blanska najednou ocitl v superlize, ale ta sezóna byla sestupová a já byl pod to podepsaný.“ O to více je Lukáš rád, že nyní pomohl dostat Brno zpět na superligovou mapu.

Po tomto nevydařeném závěru sezony 2021/22 si však v následujícím ročníku spravil chuť. Celou sezonu strávil v Blansku, vyhrál kanadské bodování Divize se 110 body (71+39) ve 21 zápasech, a dotáhl Atlas k postupu do Národní ligy. Nabízí se tak otázka, zda se dá tento úspěch srovnat s postupem Bulldogs do superligy. „Řekl bych, že ty sezóny byly úplně jiné, jelikož v Blansku jsme si dali před minulou sezónou jasný cíl, a to byl postup do Národní ligy. Postup v Brně hodně vyplynul z průběhu sezóny, když jsme se pohybovali na prvních příčkách, už jsme začali přemýšlet o tom, že bychom se mohli porvat o postup. Myslím si, že na začátku sezóny si to moc nikdo nedokázal představit, což potvrzuje i můj předsezónní rozhovor s Adamem Konečným, když mi říkal, že se bude hrát kolem 6. nebo 7. místa,“ srovnává průběh loňské a letošní sezony z pohledu ambicí. „Každopádně v čem byly tyto dvě sezóny stejné, tak to byla určitě intenzita oslav. To jsem nějaké zkušenosti z předchozí sezóny uplatnil,“ uzavírá se smíchem.

Letos má za sebou velmi náročnou sezonu, jelikož hrál současně Národní i 1. ligu, tedy dvě celostátní soutěže se spoustou cestování a velmi náročnými zápasy, navíc plnil roli klíčového hráče v obou týmech. Nakonec napříč soutěžemi odehrál v rozmezí 8 měsíců 53 zápasů, často dvě utkání v rámci jednoho víkendu. „Na startu sezóny jsem se cítil fyzicky dobře a vyhovovalo mi to být neustále v zápřahu. Bohužel jsem si v půlce sezóny vinou velkého počtu zápasů natrhl vaz v kotníku a musel jsem si dát nucenou pauzu. Toto zranění jsem si obnovil na začátku play-off a to už bylo dost fyzicky náročné, ještě když jsme měli tu nejdelší možnou sezónu. Takže když bych to celkově zhodnotil, tak to byla asi nejnáročnější sezóna, kterou jsem ve florbale zažil,“ hodnotí Kučera uplynulé měsíce.

Příští rok však bude úplně jiný. Pravidla mu bohužel již neumožní střídavé starty do Blanska, jelikož už se pro Kučeru bude jednat o čtvrtý rok v dospělé kategorii. A tak se musel rozhodnout, zda se vrátí do Národní ligy, nebo poprvé v kariéře nebude hrát v dresu mateřského klubu. „Bylo to těžké rozhodování, jestli z Blanska odejít, ale nakonec vidina toho, že si ještě jednou budu moct zahrát superligu, byla rozhodující. Samozřejmě budu kluky sledovat a možná jim také pomohu jinou formou než na hřišti.“

Příprava mužského áčka na novou sezonu je již v plném proudu, pohodě a oslavám již odzvonilo. „Momentálně už máme druhý týden plné přípravy v režimu dvakrát týdně tréninky v posilovně a jednou ovál a halu. Čeká nás nesmírně těžká sezóna, a proto je potřeba se na to pořádně připravit,“ uvědomuje si Kučera důležitost této nejméně oblíbené fáze florbalové sezony.

V divizi sbíral v průměru přes pět bodů na zápas, v Národní lize přes tři. V 1. lize za Bulldogs se dostal na pořád výborný průměr 1,13 bodu na utkání. Co musí udělat pro to, aby se mu dařilo v takto vysoké produkci pokračovat i v nejvyšší soutěži? „To je těžká otázka, na kterou kdybych znal odpověď, tak by se mi usínalo lépe. Ale myslím si, že základ bude kvalitní letní příprava a v mém případě hlavně zůstat zdravý. Pak už si jen zvyknout na superligové tempo a dělat to, co umím,“ uzavírá Lukáš Kučera.