Příslušník mladé generace v rámci Áčka, Adam Vágner je čistým odchovancem našeho klubu. Ve svých 19 letech má za sebou první sezonu mezi muži a hned se zařadil mezi tahouny – v základní části pravidelně nastupoval ve formaci vedle Adama Zukala, střílel důležité branky a když bylo potřeba, neměl problém se dostat soupeři pod kůži. V play off sice tolik bodů nesbíral, ale svým pohybem a dobrým napadáním byl neustále nepříjemným protivníkem pro soupeře.

No a koncem dubna pak přišla zasloužené odměna v podobě postupu. „Oslavy odpovídaly rozsahem úspěchu sezóny, já nikdy postup do superligy nezažil a ani takové oslavy jsem nikdy nezažil,“ říká Adam Vágner se smíchem. „Každopádně sranda už skončila a začínáme makat do další sezóny.“

Na dotaz, co týmu pomohlo se stmelit a vytvořilo dobré vazby i napříč generacemi hráčů, byla odpověď jasná. „Hodně tomu pomohl turnaj na Slovenku (Slovak Floorball Cup, pozn. red.), který jsme vyhráli a mohli tak potrénovat i oslavy. Tam jsme vykročili tou správnou nohou vpřed jako tým a s postupem sezóny se to jen utužovalo.“

Pojďme se však vrátit o několik let zpět, do období, kdy Adam s florbalem začínal. Často se říká, že aby to sportovec dotáhl na nejvyšší úroveň, tak musí začít velmi brzy, třeba v pěti letech. Adam je však důkazem, že tomu tak být nemusí, na florbal se specializoval až v mladších žácích. „I když jsem s florbalem začal později, tak jsem předtím byl díky mým rodičům hodně sportovně založené dítě. Chvíli jsem hrál fotbal, závodně plaval a mám medaili i z rychlobruslení,“ říká ke svým sportovním začátkům. „K florbalu jsem se dostal tak, že jsme byli nakupovat s rodiči a já viděl v regálu florbalky a strašně se mi to líbilo. Jakmile jsem to vyzkoušel, tak jsem se pro to nadchl a furt jsem doma střílel do topení. Po chvíli se táta podíval po klubech, kam bych to mohl jít vyzkoušet a Bulldogs Brno bylo jasnou volbou,“ směje se nyní superligový hráč.

Následovala pozoruhodná cesta vzhůru. Ve starších žácích hrál Vágner pouze v záložním B týmu, v kategorii juniorů už však byl kapitánem áčka, které dovedl k bronzovým medailím. „Když jsem byl v béčku starších žáků, tak se mě ujal pan trenér Karel Švach, od kterého jsem se naučil spoustu věcí, jak by měl tým fungovat a jak by měl držet při sobě. Následovala sezóna v dorostu, kde se spojilo áčko s béčkem a to si pamatuju, že jsem nedostával moc prostoru a často jsem seděl. Pak si mě vytáhl z dorostu do juniorů Miroslav Vybíral, který mi tu šanci dal, bohužel sezónu ukončil Covid.“

Právě covidová pauza byla v Vágnerově kariéře významným zlomem. Zatímco někteří leželi doma u počítačů a se sportovními aktivitami končili, pro Adama to byla možnost na sobě zapracovat. „V tom covidovém volnu se to hodně zlomilo. Řekl jsem si, že už nechci sedět, že chci hrát a že každá sezóna začíná od nuly. Chodil jsem běhat 15km běhy, jednou i 20 km, posilovat (začínal jsem s láhvemi vody) a dřel jsem jako kůň. Pak už se konečně začalo zase hrát a vše co jsem tomu dal, tak se začalo projevovat.“

Nakonec se díky tomu stal lídrem juniorského celku, který svou pohádkovou sezonu zakončil bronzovými medailemi. „Myslím si, že tu moji nastavenou hlavu viděl i Mira Vybíral, od kterého jsem dostal důvěru a kapitánskou pásku. Přijal jsem to s velkou zodpovědností a snažil jsem se být lídrem a správným kapitánem jak na hřišti, tak i mimo něj. O klucích jsem věděl skoro vše, hodně jsem s nimi mluvil a nakonec se z toho stal neskutečný tým, který jel jako mašina a bylo mi ctí takový tým reprezentovat.“

Nyní tento vskutku inspirativní příběh pro mladé sportovce napíše další kapitolu – s názvem Livesport Superliga. „Těším se na to opravdu moc, je to splněný sen a pokračování neskutečného příběhu. Jak jsem říkal, už makám teď a připravuju se na sezónu,“ uzavírá čtvrtý nejproduktivnější hráč Bulldogs základní části.

Slovy makejte navíc a buďte jako Adam uzavíráme druhý Superligový příběh. Ten třetí vyjde již za týden!